Poutavé a mnohotvárné jsou dějiny obce, která již téměř půl tisíciletí leží v ještědských horách, v hlubokém údolí říčky Rokytky. V 16. století byla jedinou hornickou osadou lemberského panství, v níž se dobývalo stříbro. Od té doby prošla mnoha proměnami a stala se jedním z nejznámějších a nejmalebnějších sídel Ještědského hřbetu, jehož mohutná hradba se zvedá nad údolím Nisy a v mnohém se liší od sousedních Jizerských hor, chránících město Liberec z opačné, severní strany. Autor se věnoval studiu archivních listin, starých vlastivěd, kronik, svědectví rodáků i obyvatel stejně důkladně a pečlivě jako kdysi při psaní Knihy o Jizerských horách. Kniha však není pouhou kronikou Kryštofova Údolí. V pohnutých a úctyhodných osudech jeho obyvatel, dávných kovkopů, zemědělců, pláteníků, dřevařů či kameníků, se zrcadlí vývoj staletého osidlování většiny severního českého pohraničí. V šesti částech knihy se čtenář seznámí se životem a dědictvím našich předků, od starých „hraběcích dob“ přes rozvoj obcí v 19.století, těžké doby válek až po dny nedávno minulé. Sedmá, poslední část knihy vyvažuje předchozí kapitoly z historie popisem přírodních zajímavostí západní části ještědských hor, lesnatých Kryštofových hřbetů, které objímají údolí Rokytky ze všech stran. Cesty do Údolí všemi ročními dobami nezapřou autorovo zaujetí ani důvěrnou znalost krajiny a přírody.
Knihy o Kryštofově Údolí
